CHCI TAKY BÝT SNOB
Můj nejoblíbenější podcast je Rudá žeň, kde mi Jiří Pavlovský a Štěpán Kopřiva vysvětlili, že čtu úplně blbé detektivky. Jo Nesbø je ekvivalent Hermanna Göringa s ponožkama v sandálech a celá serverská krimi není hodna pozornosti zkušeného detektivkáře. Prý.
BRUEN, LEHANE A CONNELLY
Pro začátek jsem zkusil Kena Bruena, což je taková kombinace nihilismu, alkoholismu a rozpadu lidské osobnosti. Člověk by tam čekal i tu detektivku, ale ta pro Bruena nemá valného významu. Bohužel. Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetl a to se mi do rukou dostal i životopis Jaromíra Jágra.
Dal jsem šanci i Dennisi Lehanemu, který nebyl zdaleka tak špatný, ale nějak mi chyběla motivace číst dálší romány. A teď Michael Connely autor uznávané série o detektivu Harry Boshovi. Dal jsem rovnou tři knihy rychle za sebou, aby mi kluci nevyčítali, že jsem to odflákl.
//Tyhle texty píšu čistě pro radost. Nechceš mi k tomu koupit kafe, ať mi to jde lépe od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
ČERNÁ OZVĚNA
První kniha trpí nevypsaností autora. Kapitoly jsou moc dlouhé, chybí údernost a spád jeho pozdějších románů. To bych mu odpustil. Problém je, že samotný Harry Bosh je dost nezajímavá postava. Sice veterán z Vietnamu, těžký kuřák a nespolečenský podivín – přesto má stále charisma etikety z láhve s minerální vodou. Druhý problém je děj, který střídá policejní procedurálku s popisem bandy lidí vykrádajících trezor, což je námět jak z kreslené grotesky Looney Tunes.
MRK
Kdybych měl jmenovat jednu věc, která mě na knihách Michaela Connelly štve, tak je to jeho pomrkávání, kdy se co chvíli snaží dát najevo, že je to celé vlastně “jen jako”. Přitom romány využívají dobře prostředí Los Angeles, pracují s reáliemi a celá policejní práce je líčena velmi uvěřitelně. Jen občas napochodují na scénu třeba dva debilní policajti, aby udělali něco debilního a autor je nezapomene debilně pojmenovat. Něco jako Lewis a Clark, z čehož si ostatní postavy mohou dělat srandu.
ČERNÝ LED
Druhý román pokračuje tam, kde předchozí skončil a sledujete další vyšetřování Hieronyma Bosche (ano, to je jeho plné jméno), které jej zavede až mezi drogové kartely v Mexiku. Román má daleko lepší strukturu a řemeslně je o řád dále. Bohužel některé dějové zvraty jsou jak kdyby vypadly z Fantomase a tak na plný počet hvězdiček to stále není. Ale už mezi stránkami trochu posvítá, proč Connellyho mají lidé rádi.
BETONOVÁ BLONDÝNA
V originále The Concrete Blonde je třetí kniha ze série. I tady děj v podstatě pokračuje plynule dále, ale konečně se dočkáme větší soudržnosti a navíc autor využívá scénu, kterou si v minulých dvou dílech vystavěl. Rozehraje se napínavý souboj mezi sériovým vrahem Panenkářem, který by měl být dávno mrtvý, a Boshem, pro kterého je toto mnohem více. Kromě odhalení vraha musí ustát i soudní spor a právě ono drama z lavice obžalovaných, tomu dodává ohromné grády.
Přiznám se, že buď jsem vzal nějaké věci na milost, nebo se Connelly natolik mezi romány zlepšil v psaní, že tento díl jsem dal téměř na posezení a často jsem měl velké problémy knihu odložit.
A CO DÁL
Přestože na začátku jsem si říkal, že se v Boshovkách asi moc daleko nedostanu a chybí mi moje milované zasněžené Oslo, tak nakonec to dopadlo docela dobře. Sice mám pořád nutkavou touhu přilepit Connellymu oční víčka izolepou, ale nakonec jsou jeho romány docela fajn odpočinkovou četbou na dovolenou. Mohu se teď prosím počítat také mezi detektivkářské snoby?