UVĚDOMĚLOST
V roce 1995 mi bylo šestnáct, poslouchal jsem Rapmasters a nosil na krku CDčko, což do té doby bylo výsadou pouze strašáků v poli. Je fakt, že mě neobtěžovali vrány a byl jsem nebetyčně šťastný.
Ve volném čase jsem četl časopis Score, navzdory tomu, že jsem počítač nevlastnil, ale bavilo mě snít o tom, jak všechny ty úžasné PC hry pařím skrz noc do upoceného rána. Ve Score vycházely i články Andreje Anastasova a mezi nimi i recenze (což je trochu eufemistické označení) na knihu Věčné zatracení od Clive Barkera.
A tam to někde začalo… má láska k hororu a samotnému velmistru řádu Šrámu. Ale je to něco, co ustojí téměř tři desetiletí? Přece jenom teď už neposlouchám Rapmasters a CD na krk si beru jen do společnosti.
CESTA ČASEM
Mé oblíbené obskurní nakladatelství Carcosa nedávno dopřeložilo poslední chybějící Barkerovo dílo Šarlatová evangelia, mám ho na nočním stolku, ale předtím jsem se rozhodl si osvěžit Barkera jeho ikonickým dílem Hellraiser, který právě Šarlatovým evangeliím předchází.
//Tento text píšu čistě pro radost v kavárně CoffeeHood. Nechceš mi k tomu koupit druhý dortík, ať mi to jde lépe od ruky? https://revolut.me/petrcaslava
KRVAVÁ JEDNOHUBKA
Příběh je v jádru prostý a vlastně nestojí až tolik za pozornost. Frank Cotton je sebestředný požitkář a když se mu dostane do rukou Lemarchandova kostka, slibující za své rozluštění absolutní rozkoš. Nemůže odolat a pak už na scénu vstupují cenobité a jejich záliba v piercingu.
VÍC NEŽ STŘEVA
Dort jen z polevy by vám asi moc nechutnal, ta houbovitá konzistence korpusu má v celém konceptu dortu svůj smysl. S příběhy je to podobné… Od Barkera tak nějak očekáváte, že dostane pár kýblů, možná napuštěnou vanu, krve. Ostatně byl zřejmě nejvýraznějším hlasem splatterpunk žánru. Jeho příběhy mají ale i další rozměr. Skrz stránky vyvěrá sexuální frustrace, traumata z dětství, lidská zloba a další laskominy.
PANOPTIKUM
Hellraiser ale na rozsahu 128 stran nemá šanci vše řádně rozehrát. Postavy tak záhy začnou postrádat motivaci a proplouvají příběhem jak loutky voděné z jedné strany pódia na druhou, jak autor potřebuje, ale aniž by k tomu sami měly nějaký důvod.
DUTÁ JULIA
Nejvíce je to patrné na Julii, která se nastěhuje do Frankova domu, aby ho záhy objevila v jeho zbídačené kůže zbavené formě a vzala to jako “Mkey…” Frank ji následně požádá, zda by mu mohla vodit oběti, ze kterých se bude krmit. Mkey… tak pojď mi.
RUDÝ KALEIDOSKOP
Hellraiser má provařený příběh i díky své filmové adaptaci z roku 1987, kterou si Barker režíroval sám a která předlohu citelně překonává. Nechci tím říci, že bych se u čtení nebavil, je to záležitost na jeden večer, kdy si sednete a nahlédnete do světa, který má sic jiná pravidla, ale poskytuje zajímavé obrazy, které se přelévají, proměňují a nepřestávají fascinovat.
TEMNÝ ŘEMESLNÍK
Na všem má nemalý podíl vypravěčský um Clive Barkera citlivě podpořený výborným překladem Milana Žáčka. Jenže teď mám daleko větší chuť otevřít si staré Knihy krve než nová Šarlatová evangelia. Ale když ony se na mě z nočního stolku tak smutně koukají. Jak bych jim to mohl udělat.